Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Slunce ztratilo své dvojče před miliardami roků

Slunce ztratilo své dvojče před miliardami roků

Oblaka prachu v Perseus Molecular Cloud
Autor: Lorand Fenyes

Pro pozemšťany je život pod jedním Sluncem prostě ta správná možnost. Avšak s rozvojem současné astronomie si uvědomujeme skutečnost, že vesmír je mnohem více zaplněn dvojhvězdami či dokonce trojhvězdnými systémy. A proto, pokud život existuje na planetách mimo Sluneční soustavu, v mnoha případech mohl přivyknout existenci pod dvěma, nebo dokonce třemi slunci. V uplynulých staletích astronomové uvažovali, proč tyto rozdíly existují a jak hvězdné systémy vznikaly.

Zatímco někteří astronomové se domnívali, že hvězdy vznikaly jako osamělé a průvodce získaly v průběhu času, jiní předpokládali, že systémy začaly svoji existenci s více souputníky a následně své průvodce ztratily. Podle nové studie, kterou vypracovali astronomové z UC Berkeley a Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA), se zdá, že Sluneční soustava (a jiné hvězdy podobné Slunci) mohla zahájit svoji existenci před miliardami roků jako binární systém – se dvěma slunci.

Tato studie s názvem „Embedded Binaries and Their Dense Cores“ byla nedávno přijata k tisku v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. V ní Sarah I. Sadavoy (radioastronom z Max Planck Institute for Astronomy a CfA) a Steven W. Stahler (teoretický fyzik z UC Berkeley) vysvětlují, jak je průzkumy hvězdných porodnic na rádiových vlnách přiměly k závěru, že většina hvězd podobných Slunci vznikla jako dvojhvězdná soustava.

Začali porovnávat výsledky průzkumu obřího molekulárního oblaku, nacházejícího se ve vzdálenosti 600 světelných roků v souhvězdí Persea, s názvem Perseus Molekular Cloud. Tento průzkum, známý jako VLA/ALMA Nascent Disk and Multiplicity (VANDAM), spoléhal na radioteleskopy Very Large Array (VLA) v Novém Mexiku a Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) v Chile, které provedly první průzkum mladých hvězd (mladších než 4 milióny roků) v této oblasti rodících se nových stálic.

Temný molekulární oblak Barnard 68 Autor: FORS Team, 8.2-meter VLT Antu, ESO
Temný molekulární oblak Barnard 68
Autor: FORS Team, 8.2-meter VLT Antu, ESO
Několik desetiletí astronomové věděli, že hvězdy se rodí uvnitř „hvězdných porodnic“ s hustým středem, které existují uvnitř ohromných oblaků prachu a studeného molekulárního vodíku. Tato oblaka se podobají „dírám“ ve hvězdném poli, když se díváme optickým dalekohledem, a to v důsledku množství zrníček prachu, která zastiňují světlo přicházející z hvězd vznikajících uvnitř oblaku a ze vzdálených hvězd.

Rádiové průzkumy jsou jedinou cestou ke studiu vznikajících hvězd v oblastech jejich zrodu, protože zrníčka prachu produkují rádiové záření, ale toto záření neblokují. Několik let Steven W. Stahler zkoušel přimět radioastronomy zkoumat molekulární oblaka a doufal ve shromažďování informací o vzniku mladých hvězd uvnitř takovýchto oblaků. Nakonec se ozval Sarah I. Sadavoy – člen týmu VANDAM – a navrhl spolupráci.

Oba začali spolupracovat na nových pozorováních osamělých hvězd i binárních soustav v hustých středech oblastí oblaku v souhvězdí Persea. Jak vysvětluje Sarah I. Sadavoy v tiskové zprávě Berkeley News, oba zjišťovali, zda mladé hvězdy vznikají jako osamělé stálice nebo v párech: „Představa, že většina hvězd vzniká s dalšími průvodci, se naskýtala již dříve, avšak otázkou je, v kolika případech? Na základě našich jednoduchých modelů můžeme říci, že téměř všechny hvězdy se rodí již se svými průvodci. Oblak v souhvězdí Persea je všeobecně považován za typickou hvězdotvornou oblast hvězd s nízkou hmotností, avšak naše modely potřebují potvrzení i z jiných oblaků.“

Pozorování oblaku v souhvězdí Persea odhalila přítomnost hvězd ve stáří méně než 500 000 až 1 000 000 roků – které byly obklopeny kokony ve tvaru vajíčka. Tato pozorování pak byla zkombinována se závěry z průzkumu VANDAM a z dalších průzkumů hvězd v hvězdotvorných oblastech.

Dvojhvězda Sírius (bílý superobr a bílý trpaslík) Autor: NASA, ESA and G. Bacon (STScI)
Dvojhvězda Sírius (bílý superobr a bílý trpaslík)
Autor: NASA, ESA and G. Bacon (STScI)
Na tomto základě uskutečnili vědci sčítání hvězd v oblaku Persea, které zahrnuje 55 mladých hvězd ve 24 vícenásobných hvězdných soustavách (pět z nich tvoří binární soustavy) a 45 soustav s osamělými hvězdami. Pozorovali, že všechny široce oddělené binární systémy – vzdálené více než 500 AU – byly velmi mladé soustavy.

Zjištěné závěry o jejich podstatě nebyly doposud nikdy pozorovány ani simulovány v počítačích. Naznačují rovněž, že každé husté jádro uvnitř hvězdné porodnice (tj. kokony ve tvaru vejce, které obvykle mají hmotnost několika Sluncí) přemění na hvězdy dvojnásobek materiálu, než se doposud předpokládalo. Steven W. Stahler poznamenává: „Naše práce je krokem vpřed v porozumění tomu, jak vznikají dvojhvězdy, a také úloze, kterou hrají dvojhvězdy v raném vývoji hvězd. Domníváme se, že většina hvězd, které jsou podobné našemu Slunci, vznikla ve dvojhvězdných soustavách. Myslím si, že máme v současnosti velmi silné důkazy pro takovéto tvrzení.“

Zatímco výsledky výzkumů nepotvrdily vyhynutí dinosaurů v důsledku vlivu hvězdy Nemesis – předpokládaného průvodce Slunce, je možné (a dokonce velmi pravděpodobné), že před miliardami roků kroužily planety Sluneční soustavy kolem dvou sluncí. Můžeme pouze předpokládat, jaké důsledky to mohlo mít pro vznik planet. Avšak to je bezpochyby námět na další výzkumy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Oblaka prachu v Perseovi


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »